Psí záchranářky
Jak to viděla Jacky |
 |
|
____________________________________________________________________________________________________________ Ahojte všichni. Tento článeček mohll spatřit světlo světa mnohem dříve, kdyby pánečkovi, který moje "moudra" ťuká na tyto stránky v tom dlouho nebránily přívaly slané vody Inu, po zimní přípravě jsme spolu s pánečkem netrpělivě očekávali termín Brněnských mezinárodek. Vše probíhalo dle plánu a i když tréninků není nikdy dost, zapracovali jsme v rámci našich možností na všem co mohlo ještě vylepšit naše výkony Když nastal den "D", vyrazili jsme do Brna na cvičák a po nezbytné registraci spěchali na plac poslušnosti, kde jsme udělali vysílačku a trochu zablbli s peškem. Prostě taková velmi krátká motivačka před poslušností. Asi po pěti minutách jsem frčela z placu s peškem v zubech a naladěná na poslušnost. Ještě jsme s pánečkem udělali venčící procházku k nedalekým jezírkům s vodou, kde jsem pěkně v klidu vyprázdnila své vnitřnosti hřát. Měli jsme skoro hodinu času a tak jsem mohla v klidu ještě spočnout. Když pro mne páneček přišel asi patnáct minut před našim nástupem, abych se ještě "vycvrkla" než půjdem na plac, bylo všechno jinak Motala jsem se jako po draku a cesta pro mne byla nějak příliš úzká. To, že moje tělo nějak nechtělo spolupracovat s mojí myslí bylo zlé, ale výraz pánečkovi tváře byl ještě horší, až později mi došlo, že tak vypadá strach a to strach o někoho. Věděli jsme, že je zle. Páneček mne přidržoval a pomalu s přestávkami jsme se doplahočili na dohled placu na poslušnost. Pánovi bylo jasné, že jediné co musí udělat, je odhlásit nás ze zkoušek a sehnat pomoc. Naštěstí nám pomohla Soňa Šabacká, která přivolala veterinářku a postarala se o naše odhlášení, ještě jednou jí moc děkujeme. Bohužel veterinářka jen potvrdila, to co se zjistilo při rentgenu v mojich třech rocích. A sice se projevily srůsty obratlů páteře, které byly podle tehdy posuzujícího lékaře rozsáhlé a na plemeno BOM zcela nevídané. Takže byla jen otázka času, než se toto postižení projeví. Letos oslavím své osmé narozeniny a svůj odchod na odpočinek jsem tak brzy neplánovala. Po poradě s pánečke jsem se rozhodla okamžitě omezit zátěž a ukončit svoji sportovní činnost. Fláknout sebou při zásahu, tak to bych asi nikomu nepomohla. I tak jsem moc ráda, že jsem mohla občas pomoct a už teď se mi po tom všem moc stýská. Je těžké přestat dělat to, co jako pes miluju, ikdyž to jednou přijít muselo, ale mohlo to ještě vydržet Všem svým příznivcům moc díky, podpory ať už jakkoli velké si vážím nikdy nic nedokázali, asi toliko : já a pán jsme dělali záchranařinu, protože nás baví. Ne proto, abychom něco dokázali Tak tohle je můj poslední příspěvek do rubriky. Doufám, že jsem vás moc nenudila a občas snad i pobavila. Vaše JACKY, toho času už na zaslouženém odpočinku plném procházek, mazlení a přiměřené aktivity, pa P.S. Sportu ZDAR a záchranařině ZVLÁŠŤ. ____________________________________________________________________________________________________________ Zásah v Uherském Brodu Zrovna když jsme si to frčeli po dálnici přes Prostějov cestou domů, "ozval" se páníčkův mobil. Byl to "operační" z GŘ HZS a ptal se jestli jsme schopni pomoci při zásahu po výbuchu plynu v Uherském Brodu. Po kladné odpovědi pánovi řekl ještě pár podro- bností týkajících se dopravy na místo zásahu. Rychle jsme dorazili domů a páneček začal balit. Panička už mi napustila petku vodou a nachystala "malou" svačinku. Zrovna když jsme byli nabaleni, oblečeni a připraveni, zastavilo před domem hasičské auto se zapnutými majáky. Po nezbytném lidském podání předních tlapek vyrážíme směr Uher. Brod. Mám pro sebe celý kufr s koberečkem, takže se vyvalím a odpočí- vám, kdo ví kdy se mi to zase poštěstí za nimi blikají modré majáky a ječí siréna. No nic radši si schrupnu. Po hodině "svižné" jízdy jsme na místě. Páneček výráží hledat velitele zásahu a získat nějaké čerstvé infošky. Dovídá se, že sutinu už prohledala maliňačka Milana Olivy a my máme potvrdit, že v sutině se již nikdo živý nenachází. Páneček přichází zpátky, bere si batoh a vyrážíme do akce. Cestou k sutině mi dává možnost se vyvenčit , tok proč to nevyužít. Pomalu se přibližujeme k poškozenému domu, všude po zemi jsou kusy střešní krytiny, v blízkosti domů i sklo z rozbitých oken. Hasiči i "místní" se snaží pomalu uklízet. Stojíme před domem. Čelní stěna zcela chybí a strop a střecha jsou propadnuté až k podlaze. Část střechy a trámů ještě visí na boční stěně, která vydržela. Sutina je to cihlová se spoustou trámů, desek, nábytku, krytiny a střepů. Po krátké motivaci jdu na to. Jsou tu různé šikmé plochy a desky které brání v pohybu. Prošmejdím co můžu a páneček mi ještě ukazuje cestu, kudy se dá částečně dostat "pod " sutinu. Nikde však nic "živého" necítím a tak přecházíme průjezdem do zadní části. Ta je na tom o něco lépe než část přední. I zde je však spousta překážek a suti. Sutina celkově není nijak obrovská takže jsme hotoví do 15 minut. Páneček mne pochválil, Milan mi udělal odbíhačku a vydáváme se oznámit ukončení práce veliteli zásahu. Ten nám děkuje za práci a tak se loučíme a po malé procházce kde, si páneček s Milanem "vyměnili" poslední novinky se vracíme k autu a vyrážíme na cestu domů. Doma nás ve dveřích přivítaly ostatní holky z naší smečky a já mohla zamachrovat, vždyť jsem přijela ze zásahu. Miska granulí, kost a pelíšek, tak to si dám líbit, zvlášť když ostatní už měly "po" a teď jenom závistí slintají ________________________________________________________________________________________________________ Bohemia cup RH TB Luštěnice Sutinový výběrák pro mne začal dosti netradičně. Ne, že by se nevstávalo velmi brzy a necestovalo se stovky kilometrů daleko, ale tentokrát jsme jely jen samé holky. Řídila panička, Monička ze sedačky navigovala, no a já s Tarou jsme vyvažovaly auto ze zadu. Páníček nás totiž opustil už ve čtvrtek a i když naše trio malinois zaměstnal ručníkem o který jsme se přetahovaly, neuniklo mi, že proklouzl k autu se dvěma velkýma taškama a s Annetou. Spolu jsme se viděli až v sobotu ráno v Luštěnicích. Když přišel ke kufru a otevřel mi, asi očekával, že mu skočím do náruče a olížu mu celý obličej. Tak jsem mu předvedla trochu ženské ignorace. Vyskočila jsem na trávu a dělala, že mne tam něco strááášně zaujalo zavolání jsem nereagovala a pokračovala jsem ve hře na uraženou. Chtěla jsem, aby si nemyslel, že mu jen tak odpustím, že si na dva dny vyrazil s Annetou a mne nechal doma. I když vím, že spolu úspěšně složili plošné atesty, tohle přece nemůžu jen tak přejít Na nástupu v devět hodin bylo celkem 11 týmů, což při 19 přihlášených, není zrovna moc, ale aspoň dřív vyrazíme domů. Protože dorazili 3 rozhodčí, byl zvolen systém, po dvojicích na speciály ( byly dva ) a po návratu a 30 minutovém oddechu šup na poslušnost a hned na dovednost. Se startovním číslem 7 jsme nastupovali na speciál před jedenáctou. Páneček byl v dobré náladě a než jsme vyrazili do sutin udělal mi odbíhačku. Po hlášení rozhodčímu mne po tradiční motivaci vyslal do "sutiny". Šlo o obdélníkový dům ze kterého zbyly jen nízké obvodové zdi a vnitřní příčky. Střecha ( spíše její zbytky ) byla i se stropem už hodně dlouho propadlá a to co z ní zbylo lezělo na zdech a příčkách. Na pravé i levé straně čněly k nebi zbytky trámů se zbytkem střechy. Páneček mne vyslal na začátek terénu na levé straně. Okamžitě jsem zachytila pach 1. figuranta a vyskočila přímo nad něj a začala jsem vrčet, čož u nepřístupných úkrytů dělám než začnu štěkat. Jedním okem jsem sledovala pánečka, už už se nadechoval, že zahlásí nález. Tak jsem zeskočila a odešla dále pátrat do sutiny. Jeho obličej se dnes už po druhé údivem protáhl. Po chvili se vracím a označuji 1. nález. Přibíhá páneček, pochvala, motivace a vyrážím dál. Druhý figurant je vlevo na zadní straně a nacházím ho po pár minutách. Třetího figuranta mám o něco později ( v 10. minutě ), je pod podlahou ( asi 1 metr ) na pravé straně. Jeho vyproštění probíhá bokem a úkryt zůstává otevřený. Chvili pobíhám po "sutině" a pak zmizím pánovi z očí a za chvíli předvádím předpisové označení. Páneček hlásí nález 4. osoby, jenže rozhodčí říká "no tak se běž podívat". Když páneček přichází, pomalu mu doklapne, o co jde. Vlezl za mnou a vidí na zemi spacák, který přikrývá přilbu. Jo, tento úkryt před chvílí opustil 3. figurant a já stojím zadkem k tomu a štěkám do zdi, no průser. Takže falešňák a pokračujem bez 40 bodů. Páneček mi "pěkně" vyhuboval a myslel si asi, že jsem úplně "mišuge", když tady v šeru štěkám na spacák s přilbou, vždyť jsem si mohla ověřit, že už tam nikdo není. Poslední nález je výška kousek za spodním úkrytem 3. figuranta. A než jsem ji dohledala docela jsem se zapotila a "musela" jsem si ještě jednou odskočit do 3. úkrytu zaštěkat. To už ale páneček nehlásil a odvolal mne. No, tak jsem alespoň našla všechny čtyři, ikdyž za odejití od 1. figuranta jsem dostala nedostatečně no a falešňák, celkem tedy 128 bodů. Po krátké pauze jsme nastoupili na poslušnost, která k údivu nebyla na place kde jsme ráno trénovali ( asfalt ), ale mezi stromy vedle. Poslušnost na spadaném listí nám vynesla 46 bodů a následná dovednost na asfaltu 48 bodů. Co vám budu povídat, rozhodčí byl opravdu moc hodný. Hodnocení tohoto pro nás příliš nepovedeného závodu je velmi kladné. Za 1. Pořadatelé se opravdu snažili a vše probíhalo v klidu a bez zmatků Za 2. Dva rozhodčí na speciálech celou akci hodně urychlili Za 3. Pořadatelé dokázali, že na podobné akci lze nakrmit závodníky z "vlastních" zdrojů a připravili opravdu pěkné ceny pro každého a mysleli hlavně na nás čtyřnožce Mám i kritickou poznámku k tomu prokletému asfaltu, to fááákt není pro nás psy No a perlička na závěr. Závěrečné vyhlášení jsme málem zachrápali a to doslova. Panička která v noci spala jen dvě hodiny usnula ve felicii a páneček, který spal po atestu stejnou dobu, vytuhl s Moničkou na břiše za volantem Kanga. Paradoxně ho probudilo ticho, které nastalo po tom, co všichni odešli se psy na nástup. Prostě tento víkend byl opravdu náročný ________________________________________________________________________________________________________ Bohemia cup RH FLB Hejnice Budíček v jednu hodinu ráno, venčící procházka, všechny věci pro mne, Annetku, pána, paničku a Moničku nanosit do auta a ve dvě hodiny vyjíždíme směr Hejnice. Čeká nás 300 kilometrů dlouhá cesta a skoro čtyři a půl hodiny v autě. V zadu máme s Annet místo jen pro nás dvě, zbytek smečky tentokrát zůstává doma. Cestou občas zamžilo, třikrát jsme museli objíždět a místy byla mlha. Jinak provoz velmi slabý, takže jsme do Hejnic dorazili bez problémů. Za Libercem už do tmy svítil sníh nejen kolem silnic Trénink byl možný od 6:45 hodin, jenže to byla ještě pěkná tma, takže páneček nás šel odprezentovat a šli jsme se trochu protáhnout po dlouhé cestě. Na "parkovišti" ležely zbytky sněhu a celé bylo řádně podmočené, jako i přilehlá louka. Ve čtvrt na osum už se rozednilo a tak jsme šli na krátký trénink. Specifikum Hejnic je malý asfaltový "plac", kde na jednom místě probíhá poslušnost i dovednost hned vedle dvě plus jedna menší travnatá plocha, nechápu proč to pořadatele ještě nenapadlo deset minut běhat a skákat po asfaltu na boso a vsadím se, že by pochopili rozdíl Překážky byly pěkně mokré, až jsem málem spadla z vodorovného žebříku, nebýt pánečka, který mi pomohl. Ještě jsme si vyzkou- šeli vysílačku a rychle pryč z placu, kam se hrnuly další dvojice. V osum hodin proběhlo zahájení s losováním startovních čísel, která byla napsána uvnitř šiltovek, takže dáreček ještě před startem Páneček vytáhl šiltovku s číslem deset. Začínali jsme speciálem v 10:30 hodin. Terén byl stejný jako loni, takže kopec, bukový les, skály a mokro se zbytky sněhu. Plocha je to náročná, psovod si jde po vrstevnici a my musíme běhat nahoru a dolů v tomhle strmém kopci. Páneček mne po krátké motivaci vysílá nahoru (vpravo). Vyšplhat se mezi kameny až nahoru k pásce není žádná prča, ještě že je to jen 50 metrů. Nahoře nic a tak hurá dolů. Dole taky nic a tak kolem skály zase nahoru. A tam mezi břízkami máme prvního figuranta. Označení se mi povedlo a páneček se snažil být u mne co nejrychleji, následovala velká pochvala a běžíme spolu na cestu. Motivačka a znova dolů, tam zase nic a tak musím opět nahoru. Druhý figurant je opět nahoře pěkně ve skále mezi kameny, označení se mi opět podařilo, jen pánečkovi to trvalo déle. Znovu velká pochvala, která končí až dole na cestě. A tady přišla pánečkova chyba. Zdálo se mu totiž, že jsem nevykryla nahoře před 2. figurantem úplně prostor a tak mne vysílá zpátky. Zbytečně, nic tam není a ztrácíme dvě drahocenné minuty! V poslední minutě označuji 3. figuranta opět nahoře, tentokrá opravdu až nahoře na skále a opět se mi to povedlo. Páneček dobíhá , chválí mne a jdeme společně dolů. Rozhodčí nám oznamuje konec času a hned pánečkovi "vyčítá" chybu, protože nebýt té ztráty, stačil by mne poslat dolů a měli jsme TO!!! Oba poslední figuranti byli "na pásce", jeden nahoře, druhý dole. Je to škoda, takhle mi to pokazit a já se tak snažila vyměnit, jestli se nedá do kopy Opoledne jsme měli poslušnost ve dvojici s Edou a Šajnou. A tady přišla druhá pánova chyba, při ovladatelnosti bez vodítka po obratu čelem vzad zapoměl po deseti krocích přejít do klusu! Já na něho mrkám, stříhám ušima a on nic, klidně si vykračuje a ani neprovede pomalý krok. No já čučím, ale asi stárne a blbne chlapec, no takhle by to ovšem fakt nešlo Jinak z mé strany byla poslušnost sice bez chyb, ale i bez radosti. Když pak rozhodčí řekl, že nám dává 46 bodů, pánečkovi málem vylezly oči z důlků hodčí dnes prostě "rozdával". Ihned po poslušnosti jsme nastupovali na dovednost. Tentokrát páneček nic nevyváděl a tak jsme si odnesli 47 bodů, což jsme taky neočekávali. Ale kdo by se bránil, když rozhodčí dává, tak bez řečí berem Výkony ostatních jsme bohužel moc nesledovali, protože páneček s paničkou se mezi našimi výkony věnovali hlavně Moničce, takže z vytopené "klubovny" vycházeli jen za náma dvěma chlupatejma. Závod byl ukončen vyhlášením a předáním cen. Akci krátce zhodnotili a pochválili i oba rozhodčí. Nakonec se všichni rozloučili a mi opět vyrazili na cestu, tentokrát domů. Ještě než jsme vyjeli, dal nám páneček půlku dávky granulí, tím si u mne trochu polepšil. Ještě mu dám šanci, ale musí se zlepšit, jinak prostě "půjde" Na závěr si neodpustím hodnocení celé akce. A začnu chválou, protože pořadatelé se fakt snažili Dokonce se jim podařilo zajistit dostatek prostředků na ceny, takže to opravdu vypadalo jako na výběráku na svět tu sice náročné, ale příroda krásná klubovna jistě potěšila v tomhle počasí všechny človíčky Ale ten asfalt, to je fakt hnus A pět palců dolů v týdnu v pánečkově rubrice "proti srsti". Táááák pa pa pa vaše Jacky. ________________________________________________________________________________________________________ Bohemia cup RH F B Vlkoš Tohoto sobotního výběrového závodu jsem se účastnila pouze jako divák a musím podotknout, že jsem se velice těšila na to ,co nám moji chlupatí kamarádi předvedou. Páneček byl tentokrát pověřen organizační funkcí ( vedoucí poslušnosti ) a tak nám sobota začala velmi časně. Budíček v pět hodin ráno, všude tma. Vyrážíme s celou smečkou na venčící procházku. Počasí ujde, sice chladno a mokro po dešti, ale neprší, docela optimistické. Ve čtvrt na sedum vyrážíme i s Moničkou směr Vlkoš. Před sedmou jsme na místě a spolu s námi i většina organizačního týmu, jehož počet tentokrát převyšuje počet závodníků to opravdu škoda, že "výběrák na svět" přilákal jen ČTYŘI závodníky. Bohužel jak už jsem jednou psala, je to trend posledních let. "Vrcholové pretěky" netáhnou závodníky tolik jako třeba závody podle zkoušky ZOP, proč asi Závod začal v osum hodin losováním pořadí na poslušnosti a dovednosti. Počasí nám už dávalo vědět, že tentokrát spolupracovat nebude. K dešti, který se snášel z potemnělé oblohy se přidal sice slabý, za to však studený vítr. A tak pesani i jejich páníčci a paničky při své "desetiminutovce" na poslušnosti pěkně promokli. Knírač "Winný" se před poslušností chudák klepal zimou jako vibrátor, ale na poslušnosti vystřihl pěkných 43 bodů. Ani ostatní chlupáči se na výcvik v chladu a dešti zrovna netvářili však muselo hodně potěšit, protože byl vééélmi schovívavý a oproti zahraničním kolegům body opravdu rozdával Na dovednost se nastupovalo po krátké ohřívací přestávce. Předvedené výkony hodně ovlivnil vytrvalý déšť a překážky po kterých se "valila" voda, i takové však jsou záchranářské závody. Rozhodčí i tentokrát závodníky potěšil pěknými body až jsem valila oči tady "slovinská sekačka", tak by se všichni divili Déšť zmírnil svoji intenzitu a závodníkům kteří oblehli místnost se sálavými kamny pomalu "chládly" stopy. Terénem pro ně byla "řepková" pole v nedalekém okolí cvičáku. První stopu si vylosoval Míla s Quidem a vypořádali se s ní pěkně. Došli, byli oceněni 185 body a oba měli opravdu velkou radost. Na druhou stopu nastupovala "naše" Katka s "Tatrankou". Po krátkém váhavém začátku našly předmět a zdálo se, že to "půjde". Ale, i přes velkou snahu obou se jim to však nepodařilo a Katka správně ukončila práci. Bohužel, i to se stává. Páneček nelenil a "motivoval" Tatrančinu paničku výhledem na možnost startu na 2. výběráku ( jarní Intercup, nebo jak se to zase bude jmenovat ?), což naštěstí padlo na úrodnou půdu Třetí stopu jsme bohužel neviděli, ale také nedopadla podle představ Alice a malého "klepáčka" Winnýho, nedokázali se dostat přes "oblouk". No a čtvrtá stopa "zbyla" na Honzu s Ferdou. Ti dokázali nejen dojít, ale dosáhli i nejlepšího hodnocení a to 188 bodů. Chleba se tedy opět lámal na speciálech ( stopách ) a nejlepší dvojice zvítězila i celkově a to s 277 body před Mílou s Quidem, kteří sklidili krásných 275 bodů. Třetí a čtvrté místo se nevyhlašovalo, protože oba týmy nesplnily limit. A zase čučím, protože na výběrácích kterých jsem se účastnila já ( sutiny, plochy ), se vyhlašovala první tři místa bez ohledu na limit Ještě si neodpustí zmínit, že vítěz za svůj výkon získal pohár a diplom, taktéž i druhý v pořadí. Ostatní nic, respektive vůbec nic I to je možná důvod, proč přichází NEZÁJEM závodit vrcholově. Zaplatíte pět stovek startovného, jedete mnohdy přes celou republiku, uděláte si čas na úkor něčeho jiného, to kolik hodin strávíte výcvikem ani nepočítám a pokud jste na bedně máte pohár a diplom, pokud se nezadaří máte hov.., ani blbý diplom, že jste tam byli. To je hnus, ostuda a nehoráznost. A nebo se takhle motivují psovodi a psi k výběrovým závodům na MISTROVSTVÍ SVĚTA zkoušky, od sponzorů ??? To už ti "NAHOŘE" co rozhodují zapomněli jakou radost má pes s obyčejného peška, míčku, kosti ....? A psovod, který si zrovna neodnese "kus plechu"? Copak takhle může závodění na této úrovni bavit??? Ano, může. Těch pár posledních "bláznů".Sorry ten výraz, ale vždyť to jde i jinak! To budete čekat až se na závody nikdo nepřihlásí a pak to budeme řešit?!? Jejda, jejda keří se "motali" okolo a pomohli při organizaci, protože bez nich by to opravdu NEŠLO ( a to za to měli "celou" půlku klobásy, fůůůj ). Závod proběhl v pohodovém duchu a byla i sranda a v tom počasí se sluší dodat, ať se příště ve zdraví zase sejdeme Vaše Jacky. _________________________________________________________________________________________________________ Majstrovstvá Slovenska vo výkoně psov zachranárov 2009 - DONOVALY Na tuto akci se každoročně vážně moc těším. Je to 1. velký podzimní závod, na Slovensko to máme kousek ( 280 km ), organizace je skvělá a pohodová, zázemí je super, příjemná atmosféra a hlavně se mi tu móóóc daří. Jen tak mimochodem, minulé dva ročníky jsem v kategorii RH FL B vyhrála V pátek ( 18.9. ) jsme vstávali už v 03:45 hod, aby jsme všechno nabalili a mohli v 05:00 hod vyrazit směr Slovensko. Do Donoval jsme dorazili těsně před devátou, čas okorát se zaregistrovat, ubytovat a už jsme frčeli do lesa na speciál s Annetkou, která začínala v deset hodin. Bohužel, i když našla všechny figuranty ( 3 ), bodové hodnocení nebylo moc vysoké ( 140 ). Po ní nastupovala Sia s Reginou a tak jsme čekali, že nám úřadující mistrině světa ukážou, jak to má vypadat. Bohužel našly jen dvě osoby, smůla, ale to se stává i mistrům. Já s pánečkem jsme vyrazili po nich v 11:20 hod. Sluníčko pěkně svítilo, mírně pofukovalo z pravé strany proti nám. Po hlášení rozhodčímu v angličtině nám pan Tanner vysvětlil co nás čeká a popřál nám hodně štěstí. Les je tady pěkně vzrostlý s borůvkovým podrostem a místy semenáčky smrčků a občas keřík, zkrátka příemná plocha, i když pořád do kopce. Prvního figuranta jsem našla při druhé vysílačce vlevo, asi na 50.metru. Jedno štěknutí a poslouchám, další dvě štěknutí a pánečk pořád mlčí, no tak jo, rozštěkám se, ale moc se mi nechce, až když slyším dusat pánečka štěkám pořádně, ale ouha on je to rozhodčí a teprve potom páneček, koukám a mlčím. Přichází pochvala a vracíme se na osu postupu, motivačka a jedem dál. Druhý figurant ja na 150 metrech štěkám o něco lépe, ale nic moc. Páneček mne chválí a zase běžíme na osu. Poslední figurant je až na konci na hranici terénu, štěkání bylo tentokrát velmi dobré. Máme všechny za 15 minut a rozhodčí říká "very good work" a tak se těšíme na "pěkné" body. Aby ne, terén byl vykrytý, polohlasné povely od pánečka jsem plnila rychle, celou dobu hezky v klusu, žádné řvaní, zbytečné povely, ale to štěkání, no uvidíme Pan rozhodčí nám gratuluje a dává nám 172 bodů Dnes už máme hotovo a tak jdeme všichni ( 7 ) na procházku. V sobotu ráno jsme měli dovednost. Tak ta se mi fakt povedla a 48 bodů o tom svědčí. Dopoledne následovala poslušnost. Nastupovali jsme ve třech. My první na odložení, pak pauzička a šup na plac. Ikdyž se páneček snažil, aby mne "správně naladil", moc se nám to nepovedlo. 42 bodů opravdu není zrovna moc, ale víc bych si ani nedala. Nevím, i když páneček dělá v tréningu co může, nějak mne to prostě neba, vždyť je tolik zábavnějších činností a já místo přivolání ležím a dělám jako že "vo co jako dé". Tak to je docela prča, ale na podruhé už je má reakce správná. Takže sečteno podtrženo, je to bedna a to se přece cení přemýšlet jak můj výkon ještě vylepšit. Na závěr pár postřehů. První : jak je možné, že tady není problém potrénovat si poslušnost a dovednost kdykoli se na place nezávodí? To je prostě super Druhý : není problém ubytování i se psy Třetí : pořadatelé dokážou nejen skvěle zvládnout organizaci, ale i věcné ceny pro páníčky a nás psy opravdu stojí za to a každý něco dostane Čtvrtý : poslušnost i dovednost na trávě, krása Pátý : atmosféra tohoto závodu je neskutečná Jen jedna chybička bylo dopisování výsledků na startovní listinu, trvalo to opravdu moc dlouho. Takže už teď se móóóc těším na příští ročník. A i když čas nezastavím, příští rok mi už bude 8 roků, ale když zdraví dá, pojedu opět zkusit štěstí na tento krásný závod Ještě jednou díky všem, kteří se přičinili, aby vše opravdu klapalo. I pořadatelé u nás se tu mají co učit!!! _________________________________________________________________________________________________________ V záchranařině ještě nějakou dobu potrvá okurková sezóna a tak je těžké pravidelné návštěvníky nějak zaujmout. Proto jsem se nechala inspirovat od těch nejpovolanějších a to našich politiků. Pokud někdo chce na sebe strhnou pozornost, tak buď to přesune na své konto pár milionů ( čím víc, tím lépe ), nebo vyvolá pořádnou aféru. Když naše republika přivezla z Rumunského MS tři zlaté kovy, očekávala jsem alespoň v "psích" časopisech nějaké hezké články plné krásných emocí od našich tří mistryň. Ale ouha ono nic. Škoda O to víc mne překvapil článek ve Světě psů od MVDr. Veroniky Smějové. Takže tento svůj článek nazvu : DO ČASOPISU BY SE MĚLA PSÁT HLAVNĚ PRAVDA. Jsem jenom pes, vlastně fena, ale co nesnáším je, když někdo krade myšlenky, slova a lže. A po přečtení onoho článku jsem byla v šoku Pojďme pěkně od začátku ( článku ). Rumunské peklo, tak to už jsem někde viděla, asi náhoda nás vrhají místní prodejci, děti a smečky toulavých psů .Tak to je blbost, nikdo za celou cestu se na nás nevrhal! Místním ( v Rumunsku ) prodejcům nabízejícím rozličné zboží stačilo hlavou naznačit "NE" a ani se k autu neobtěžovali. Dítě přišlo k autu pouze jednou žebrat, ale byla to chyba našich páníčků. Zastavili jsme u malé pumpy, kde postávali "místní" a nechali otevřené dveře od auta. No a moje příbuzné - pejsky, tak ty jsem viděla jen když jsme je cestou u silnic míjeli jsem neviděla, aby si pejsci hráli na zeleném ostrůvku uprostřed dvouproudé silnice v plném provozu jako v Rumunsku. A zastávky jsou snad co 3 km... Tak to jsi holka musela někde opsat Sorry až na vyjímky jako "musím na záchod", "dám si něco na jídlo". Prostě spolujezdec ideál! Takže do Rumunska klidně vyražte, silnice sice nestojí za nic, ale třeba palivo je tam levnější a nafta našemu Kangoo móóc chutnala, což se ukázalo na spotřebě. A hory jsou tam překrásné, alespoň z okna. Ubytování značka ideál. Pobyt ve vyhřátém podkroví žádný pes neoznačí za ideál. Chlazení pouze okno - dveře - ideál - to těžko Na stadionu pálí sluníčko a nikde poblíž žádný stín. Veroniko 20 metrů od travnaté plochy kde probíhala dovednost bylo asi deset lavic pod stromy a před nimi dokonce několik kohoutků s vodou a pod nimi tři krásné "lavóry" ze kterých mohli páníčci své pejsky krásně osvěžit Mezitím nám slovinská rozhodčí kosí jeden bod za druhým. Body jste si kosily hlavně sami, vymlouvat se na slovinskou sekačku není vhodné. Měřila velmi přísně, ale všem stejně. Víc bodů vám prostě načarovat nemohla, tohle bylo milá drahá totiž MS ..... pravou metu ukrytou ve fotbalové brance... I Petr Čech má co dělat, aby při skocích dosáhl alespoň k tyčím branky, nechápu, jak se tam dá něco schovat Terén vypadá celkem jednoduše... Jednoduchý terén a na MS hrozném vedru ? Paní doktorko, vy jste doktorka, že ? ( z jednoho českého filmu Posílám tervíčka na pravou stranu.... Tak a tady se to trochu začíná rozcházet s tím co jsme viděli spolu s mnoha dalšímí. Tervíček hezky vyběhl vpravo a následně vlevo, další výběh vpravo ok, vlevo už znatelně kratší než ten první. Po sem to vypadalo dobře. Další výběhy vlevo byly čím dál tím víc kratší a kratší a na cca 50 metrech to už nebyla ani polovina vzdálenosti od pásky vlevo. Takže tvé tvrzení, 1. osobu máme na necelých 200 metrech je velmi odvážné, protože levá strana nebyla prohledaná ! Nebo ti snad rozhodčí jako jediné prozradil, kde ukryl figuranty prostoru ( té z kopce ). Tervíček párkrát štěkne... Já slyšela JEDNO štěknutí a pes stál nad figurantem a vrtěl chvostem. Tvoje štěstí, že na psa bylo vidět a rozhodčí ti okamžitě dovolil jít ke psu. Pokud by jako třeba Vilda Babička čekal na delší souvislé štěkání, no nevím ... rumunský figurant, který leží zcela volně a není ani ničím přikrytý... A co jsi čekala fakt nepišó ... na závěr excelentní vysílačka ... Zřejmě myšleno jako vysílačka na výborně ( překlad z Angličtiny ), nu i my měli excelentní vysílačku, tak jako desítky dalších dvojic. Takže díky Nikde v celém článku se nepíše o tom pro mně jako pro psa nejdůležitějším. A sice o vztahu pes - psovod. Z článku kde se píše tervíček to a tervíček to, by psí srdce zaplesalo, ale pozor skutečnost je mírně řečeno o něčem jiném. Tervíček měl po dovednosti velké štěstí, okolo byla spousta očí. Když peče svého psa i před dovedností ( Na stadionu pálí sluníčko a nikde poblíž žádný stín ...) a nemusí, je to podle mně blbka, ale když po dovednosti ať už dopadla třeba špatně psovod nedá po výkonu psovi napít a hodí ho do auta, stojícím na slunci, takže je v něm jako v horkovzdušné troubě, tak to už je o něčem jiném Ale to byla asi aklimatizace na noc. V noci totiž tervíček moc funěl a tak po několika výzvách, aby této nepěkné spánek rušící činnosti zanechal, je chudák tervíček zavřen do koupelny A když pak psovodkyněna jede na speciál a nevezme si vodu pro psa Nu kdo by čekal něco takového od člověka, který má péči o zvířata v popisu práce Na závěr trochu upravím známou větu od známého dramatika. BÝT ČI NEBÝT, blbost PES TO JE TO OČ TU BĚŽÍ !!! P.S. Tento článeček věnuji tervíčkovi, aby dostal rozum a udělal to co se dělá ošklivým pánečkům a paničkám __________________________________________________________________________________________________________ 15. IRO Mistrovství světa záchranných psů v Craiově (Rumunsko) Aneb cesta Rumunským peklem, nebo také nic pro milovníky psů. Já opravdu nechápu proč někdo pořádá MS psů v červenci a ještě v Rumunsku!!! pohledem na nás čtvernožce v kožichu, když musíme pracovat na samé hranici svých možností??? Samotná cesta do pořádající země byla horor. 21 hodin v autě, hrozný stav většiny rumunských silnic, keré se zrovna opravují, což znamená stop na semaforu někde i co každý 3. kilometr. Doprava ve městech je opravdu jen pro silné povahy. O to více jsem ocenila ubytování na okraji Craiovy s možností volného pohybu a v dvoulůžkových pokojích. Bohužel v podkroví, což znamenalo větší teplo. Mohla jsem jen závidět šťastlivcům kteří obývali pokoje pod námi s krásnými balkony Zahájení šampionátu proběhlo v centru města, pojato bylo originálně a sešlo se na něj velké množství místních. Losování startovních čísel už probíhalo bez nás (psů) a páníček si vytáhl číslo 11, což podle katalogu znamenalo speciál 2.den v 15 hodin, poslušnost 3. den ráno v 8 hod. a 4.den dovednost v 8:10 hodin. Speciál byl asi 7 minut autem od hotelu. Sluníčko v 15 hodin peklo jako by chtělo trhnout všechny rekordy. Po 30 minutách čekání mi páneček udělal odbíhačku a šli jsme na to. Po hlášení nám rozhodčí vysvětlil co nás čeká. Nechápu proč se speciál jmenuje SUTINOVÝ, hromady hlíny s kameny a budova, kde se měl prohledávat jen sklep a bylo tam jen šero a někde i úplná tma.Tak to rozhodně není sutina! To nejlepší však teprve na pokyn rozhodčího přišlo. Nad vchodem do sklepa umístěné 2 velké reproduktory spustily ohlušující řev hudby, lidských skřeků, hlasů zvířat, smíchu, štěkotu psa a "stavebních zvuků". To vše ještě doplněno lidmi procházejícími se po hromadách hlíny a dvěma rozhodčími. Docela slušný blázinec. Největší překážkou se však ukázal sklep, který po 7 hodinách závodu připomínal spíše pachovou past. Ale popořádku. Páníček zvolil taktiku 1. do sklepa, po případném nálezu na hlínu, aby nám nepřekážel vyproštěný figurant a pokud něco bude chybět, tak znovu do sklepa. Po tradiční motivaci mne páneček vysílá do sklepa, který tvoří hlavní chodba ukončená větší místností. V chodbě jsou 2 průchody do místností vlevo a jeden vstup vpravo do další chodby kde byly vstupy do dalších místností. Po 3 minutách mám 1. nález, přichází páneček s rozhodčími a chválí mne. Odcházíme ven na hlínu, motivace a vrhám se znovu do toho. Asi v 7. minutě mám 2. nález. Opět přichází páneček s rozhodčími a nezbytná pochvala. Tak ještě jednu osobu a mám to z krku. V tom rámusu a vedru fakt nic moc. Páneček mne vysílá z místa nálezu co nejvíc do zadu, aby měl jistotu, že máme vykrytý celý prostor. Proběhala jsem hlínu křížem krážem a na dalšího figuranta nenarazila. Jdeme znova do sklepa. Pán musí stát venku a rozhodčí mu zakazuje na mne mluvit, povoleny jsou jen posunky?!? Uprostřed chodby něco cítím, ale nedokážu určit odkud to vychází. Venku je 40 stupňů na slunci, tady sotva 18, teplejší lidský pach stoupá vzhůru a navíc si s ním pohrává průvan. Po 7 hodinách speciálů je tu opravdu přepachováno, navíc u vchodu stojí dva rozhodčí, prostě kdo šel ráno, ten to vychytal. Po neúspěšném dohledání se rozštěkám v jedné místnosti kde průvan žene pachy ven okénkem, bohužel rozhodčí říká falešňák. Pán je mou reakcí udivený, protože falešňáky nejsou zrovna moje hobby. Jdeme ven, dostávám trochu vody na opláchnutí nosu a pán mne ještě jednou nechá proběhnout po hlíně a jdem znovu do sklepa. Opět mne něco zaujme uprostřed chodby, ale nedokážu to dohledat. Řev z reproduktorů utichá, což znamená konec hledání. Máme dva nálezy, jeden za velmi dobře, druhý za výborně. Chybí nám jedna osoba, mínus body za falešňák, takže celkem 70 bodů. Jdeme k autu a pán mi dělá odbíhačku, chvíli se spolu přetahujem a potom frčíme k rybníku u našeho hotelu. Voda sice není křišťálově čistá, ale příjemně ochladí ve zdejší výhni. Ráno vstáváme v šest, jdeme na venčící procházku, trochu si pohrajeme s míčkem a vyrážíme na stadion. Už nám sice o nic nejde, ale i tak chceme podat co nejlepší výkon, zvláště když máme celkem příjemnou teplotu a liché číslo. Ale ouha, zase novinka, jdeme první na odložení pro odložení. Takže opalovačka hnedka z rána. Při střídání v odložení naše soupeřka odkládá svého psa do stínu mimo kruh a pan rozhodčí tentokráte mlčí, nu což asi měří všem stejně body, spokojeni vyrážíme směr hotel. V sobotu ráno v 8 hodin a 10 minut místního času (+1 hodina) nastupujem na dovednost k paní rozhodčí, kterou páneček přejmenoval na slovinskou sekačku. Ten kdo u ní získal přes 40 bodů, musel mít radost jako by dostal 50 bodů. Spousta závodníků totiž odcházela s překvapeným výrazem a bez limitu! Další novinkou šampionátu bylo, že závodníci neměli možnost tréninku poslušnosti a dovednosti. To pořadatelé vyřešili tím, že před závodem chtěli udělat ukázku poslušnosti a dovednosti zkušebními psy. Bohužel jejich psovodům zřejmě někdo odcizil jejich "vycvičené" psy a oni těsně před ukázkou museli odchytit jiné, kterých se tam volně pohybovala spousta. Při ukázce poslušnosti došla rozhodčímu trpělivost a jednotlivé cviky předvedl sám bez psa!!! Ukázka dovednosti proběhla v podobném duchu. Tato ubohá fraška opravdu nebyla hodna tohoto jinak organizačně vydařeného šampionátu. Perlička na závěr. Distance (stolky) byly pokryty světle zeleným kobercem, což jistě na zeleném trávníku přispělo k lepší orientaci psů Nemálo mých čtyřnohých kolegů tyto neviditelné stolky vůbec neobjevilo. Nedělní ukončení a vyhlášení vítězů proběhlo na stadionu v 15:30 hodin v pekelné výhni, alespoň pro nás psy silně nepříjemné. I když organizátoři přislíbili vyhlášení minimálně o 3 hodiny dříve oproti plánu (15:30), nějak se jim to nepovedlo. Naše výprava předala hotelové pokoje v 11 hodin, abychom v klidu stíhali vyhlášení. Sbalené a připravené na odjezd nás zastihla zpráva, že ukončení proběhne dle plánu. Pan majitel hotelu řekl, že naše pokoje se budou uklízet a tak máme čekat venku. Okamžitě jsme zabrali se svými páníčky každý kousek stále se zmenšujících stínů kolem hotelu. Bohužel s postupujícím sluníčkem začalo stínu rychle ubývat a tak se páníčci začali nedobrovolně opalovat, abychom alespoň my v kožiších leželi ve stínu. Ve 14:15 hod začala být situace kritická. Pan majitel se asi zastyděl a alespoň do našeho odjezdu v 14:45 hod nám umožnil návrat na pokoje, které se ještě ani nezačaly uklízet. Cesta zpět probíhala hlavně v noci a tentokráte trvala pouhých 17 hodin. Bohužel machrovat doma před naší smečkou jsem nemohla a tak jsem skočila na pelíšek a raději usnula. P.S. Ani druhá účast na MS se zrovna nepodařila, ale do třetice všeho dobrého. Na podzim se uvidíme na výběrácích. ___________________________________________________________________________________________________________
Mezinárodní mistrovství ČR (na web stránkách IRO), Mezinárodní přebor ČR (na stránkách svazu) či Intercup Humaniti (na diplomech), nebo 2. výběrový závod na MS v Rumunsku (pouze pro informované!!!) Z toho by se jeden pes pomátl, zkrátka ať už se to jmenovalo jakkoli, konalo se to 8. až 10.5.2009 v Horní Stropnici. Jak by se pes i člověk mohli domnívat, mezinárodní akce jistě přiláká množství závodníků. Ale opak byl pravdou, což jen potvrzuje nepříjemnou realitu, že vrcholové závodění se dostalo do stínu zájmu závodníků. A není divu, současná "politika" v našem svazu spíše odrazuje, než aby motivovala, ale to je otázka pro naše páníčky, co všechno si nechají líbit. V sobotu si to rozdalo v sutinách 18 psů se svými páníčky. Startovali jsme s číslem 14, což nebylo zrovna ideální. První nás čekala dovednost v 11 hodin a 10 minut. Celkem nám to šlo, rozhodčí nám vytkl jen pomalejší sklopku (jako obvykle), pomalejší tempo při vyslání ke kuželu mezi mety (občas se zadaří) a přivolání na 2. povel po nesení (čekala jsem na míček od figuranta a ten mi ho nedal ani po mém krásném zaštěkání). Japonský rozhodčí to ocenil na 44 bodů, což mne naštvalo, páníčka asi víc, protože trochu rozumněl překladu jeho hatmatilky do English. Ve 13. hodin jsme nastupovali s labradorem Maxem na poslušnost, samozřejmě první na odložení (jako obvykle) a to teplota na slunci přesáhla 30 stupňů Celsia. Odložení samozřejmě nebylo ve stínu, takže když se ke mě páníček vracel, cítila jsem se jako středně propečený biftek. Všechny cviky jsme zvládli jenže tempo bylo pomalejší, což Japonec dost kritizoval a odměnil nás 38 body. Nejraději bych mu natrhla pr... , hodnocení je sice vždy subjektivní, ale jak se shodla většina páníčků, toto hodnocení jsme si opravdu nezasloužili. Do speciálu zbývaly skoro tři hodiny a tak jsme vyrazili k rybníku na malé osvěžení. Že to byla správná volba ukázaly body na speciálu - 191, což byl 3. nejlepší výsledek a hotoví jsme byli za 15. minut (max 30). Terén nebyl nejtěžší, podsklepená budova, spadlá střecha, hromady sutin, fošen a trámů to vše za zvuku elektrocentrály, přítomnosti několika osob křižujících prostor a dýmícího ohně. Jednu osobu jsem našla v sutině, 2. byla výška vně budovy a 3. ve sklepě, ale označila jsem ji z hora, kde byl otvor zadělaný prkny. Páníček mně celou dobu povzbuzoval a po ukončení byl šťastný jak blecha, vždyť jsem našla všechny, celkem rychle a naše spolupráce byla výborně ohodnocena (191 b). Celkově jsme skončili na nepopulárním 4. místě jen o tři body! Ale jak říká páníček "na kdyby se nehraje" a tak máme zase co zlepšovat. Při vyhlašování výsledků se ukázalo, že naše plemeno (BOM) v sutinách opravdu převálcovalo ostatní. V 1. pětici byli čtyři maliňáci, není to nádhera? Jen první místo nám vyfoukl Smráďa (borderka) po senza speciálu - 197 bodů !! Ještě jednou moc gratulujeme! Hodnocení akce - organizátoři se opravdu snažili a připravili pěkný závod. Poslušnost a dovednost byly na hřišti, takže paráda. Teda až na ceny pro závodníky, pohárky prťavé a igelitka s propagací, vzorkem granulí, lahváč, průpiska a diplom bez umístění, prostě super na nějaký "pouťák". Ale co by jsme chtěli, vždyť startovné bylo jenom 25 euro :-) P.S. Zkoušku jsme složili a někdo se z toho bude mít dobře, to nás přece musí uspokojovat :-) Vaše tentokrát trochu urýpaná Jacky :-)
_____________________________________________________________________________________________________________
14. IRO mistrovství světa záchranářských psů v Samoboru (Chorvatsko ) 2008 Naše 1. účast na mistrovství světa byla pěknej propadák ! Ale musím to vzít hezky od začátku. Vše začalo v říjnu 2007 na výběráku v Hejnicích. Tam jsem já ( Jacky ) a můj pán ( Jirka ) skončili celkově třetí, což nikdo moc nečekal a páníček poprvé začal mluvit o nějakém mistrovství světa. Pak přišel druhý výběrák v květnu 2008 na Spáleništi, který jsme vyhráli a to všichni čučeli. Můj páníček o tom sice nemluvil, ale bylo to jen tak tak. Poslední cviky poslušnosti jsem už dokulhala a dovednost jsem šla se zatlýma zubama. Museli jsme k veterináři, kterého zrovna nemusím, protože mě jenom ošahává, což si nechám líbit jen od svého pána. Něco mi píchnul pod kůži a pak už si nic nepamatuji, protože jsem se probrala až doma na pelíšku. Páníček byl smutný a každý den mi dával jakýsi fujtajbl, ale říkal, že mi to pomůže. Po dvou týdnech jsem přestala kulhat, ale měla jsem být pokud možno v klidu. Jenže zkuste být v klidu, když jste maliňák ! Jak se tak blížil konec června pán byl čím dál tím víc nervózní. Trénovali jsme málo a jen krátce, aby se kulhání nevrátilo. Úplně jsem ztratila svoji kondičku a pak nastala ta příšerná vedra. A pak to přišlo, 29.6.08 po dlouhém balení jsme vyrazili do Českých Budějovic. Byla jsem v klidu, pelíšek i granule jeli s námi. Pán a panička se muchlovali déle než obvykle, ale nakonec se konečně odtrhli my vyrazili. Měla jsem kufr našeho formana jen pro sebe, prostě žůžo. Po čtyrech hodinách přesedáme do focusu p. Sedláka a pán ukazuje do jakési přepravky a chce abych tam vlezla. Taková ostuda, je to malé, neútulné a navíc nějakého cizího psa. Naštěstí tu mám alespoň svůj pelíšek, jenom doufám, že tady nic nechytnu ! Je 30.6.08 kolem 10. hodiny a jsme v Samoboru, konečně se můžu protáhnout. První co vnímám je hrozné horko a tak spěchám na prohlídku ubytování. Je to v 1. patře rodinného domku. Po schodech nahoru, velká místnost a dvě menší. Je tu pět psů a osum lidí, sodoma gomora. Jak tady mám odpočívat a připravovat se na nejdůležitější závod svého dosavadního života ? Místo oběda jdeme v tom hicu na stadion, což je naštěstí jen sedum minut. Už vidím překážky a plac na poslušnost, konečně prostředí odpovídající významu takové akce. Můj pán se kochá pohledem na zelený pažit, protože jako bývalý fotbalista oceňuje kvalitu terénu. To není jako u nás na výběrácích kde jsme cvičili na asfaltu a malém pískovém plácku. Jenže my nejdeme cvičit, ale máme veterinární prohlídku. Zase je tu ten nepříjemný ošahávač a šahá mi úplně všude, což komentuji přes zuby. Na závěr mi strčil do zadku teploměr, nebýt tu můj pán, tak mu udělám pár otisků svého chrupu. První noc je hrozná, ve vedlejší místnosti chrápe nějaký člověk, na psa je to moc hlasité. Ráno se jdu venčit, ale všude je asfalt a jezdí tu hodně aut. Naštěstí pán našel louku pár set metrů od našeho domu. Je sice ráno, ale sluníčko peče jako u nás kolem oběda! Odpoledne máme trénink, je strašné vedro a každý rozumný pes odpočívá někde ve stínu. Páníček má v ruce můj oblíbený míček, ale nějak mne to nebere, v tom kožichu je fakt hnusně! Je středa 2.7.08 a nějaký blázen vymyslel, že půjdeme v tom vedru z centra Samoboru na stadion. Čekáme na náměstí na rozpálené dlažbě celou věčnost. Pak se pomalu po jednotlivých výpravách vlečem na stadion a tam na tom slunci musíme poslouchat nějaké člověčí řeči, kterým ani nerozumím, já chci domů! Ms je oficiálně zahájeno. Večer je losování startovních čísel a páníček neměl moc šťastnou ruku, máme startovní číslo 4 což značí čtvrtek dopoledne speciál, pátek odpoledne poslušnost a sobota odpoledne dovednost. Škoda, já chtěla speciál v sobotu. Večer se domlouváme na tom kdo, s kým, kam a vkolik pojede. Na mne vyšel zase focus a přepravka, prostě pech. Noc je příšerná, pán se pořád převaluje a chrápání se ozývá nejen z vedlejší místnosti, ale i z vedlejší postele, kde spí pán toho hrozného zlaťáka se kterým se tu musím mačkat na zemi. A je tu ráno, venčím se na louce o něco déle a pak frčíme na speciál. Jedeme dlouho do kopce, samá zatáčka, potom kousek po polní cestě a zastavujem na okraji bukového lesa. Jsme ve stínu, celkem příjemná teplota a samé kopce. Pán mne bere stranou, dělá mi narážečku a chvíli se přetahujem o míček. Najednou na nás volá paní s vysílačkou a mi jdeme k rozhodčímu. Pán mu dává hlášení a dostává informace, že hledáme tři osoby a máme na to dvacet minut. Rozhlížím se okolo a vidím všude jen ostružiní a kopec, dost drsný. Jdeme na začátek a pán mne povzbuzuje na hledání. Vysílá mne doprava, což se mu moc nepovedlo, chce abych si začátek oběhla potokem, protože okolo je všude ostružiní. Já tady nic necítím a tak se po třiceti metrech vracím zpět. Jdeme kousek dopředu, protože vlevo je fakt dost hnusný ostružiní a páneček mne má rád. Jenže ani dál to není o nic lepší a tak mne vysílá vlevo. Brodím se asi deset metrů, je to fakt nepříjemný a navíc nic necítím, kouknu na pána, vidím, že ukazuje ať jdu dál, tak přidám dva kroky a znovu se ohlédnu, vypadám asi hrozně, protože mne pán volá zpátky. Naštěstí se nezlobí a jdeme kousek po cestě, snaží se mne povzbudit. Najednou zase chce abych vlezla do těch ostružin, no tak jo, jenže ono to fakt nejde, kousek se brodím, jenže je mi vedro a ke všemu ten kopec, tvářím se asi hodně zdrchaně, protože mne pán chválí aspoň za snahu postupovat kupředu. Můžu Vám říct, že horší terén jsem ještě neviděla a to už jsem něco viděla! Ke konci jsem se v tom kopci snažila jen přežít. Pán z toho byl úplně paf, došli jsme na konec a nic nenašli, to se nám ještě nestalo. Chvíli podezdříval i rozhodčího, že nám zapomněl dát figuranty do terénu. Páneček je hodnej, vždycky se snaží najít chybu u sebe, jenže tentokrát to fakt nešlo, na konci terénu jsem popadala dech a to jsem vůbec neběhala! Páneček byl hodně zklamaný a bylo to na něm vidět. V pátek se zatáhlo a zabouřilo. Cestou na stadion jsme pěkně promokli. Zrovna když si pán losoval pořadí cviků přestalo pršet. Šli jsme první na odložení, což jsme dost často cvičili, takže mne to nepřekvapilo. Ale ležet v tom mokru, no nic moc. Moje poslušnost celkem šla, i když ke konci se mi už moc nechtělo. V sobotu byl opět pekáč, což se muselo odrazit i na mé dovednosti, po pravdě ani nevím jak jsem mohla spad- nout s vodorovného žebříku, obvykle mi problém nedělá, asi únava či co. No a v neděli slavnostní vyhlášení, samozřejmě v tom největším horku a na stadionu, ani kousek stínu, ti lidi to nám psům dělají snad schválně. Ani nevím o co tam šlo, jelikož jsem za celou dobu neslyšela svoje jméno, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Do Budějovic jsem jela zase v přepravce, asi trest od pána. Když jsem pak v Budějovicích skočila do kufru našeho formana v domnění, že se konečně natáhnu, byl tam pes. A mne se nikdo ani nezeptal jestli s tím souh- lasím. Takže jsme ho a jeho pána vezli ješte do Křepic, naštěstí dal pokoj a celou cestu spal. No a potom už jsem měla kufr jen pro sebe. A když jsme v pondělí ráno dorazili domů, okamžitě jsem spěcha- la do pelíšku, abych to mistrovství světa dospala. _____________________________________________________________________________________________________________
Jackynčin první " ostrý " zásah. Všechno se to semlelo v pátek 8.8.2008. To dopoledne proběhla rádiem zpráva, že se ve Studénce u Ostravy stalo vlakové neštěstí. Zaslechla jsem to náhodou, protože můj pán rádio poslouchat v zaměstnání nemůže. Pomalu se blížil konec pánovi pracovní doby a já ( Jacky BOM ) se začala těšit na nadcházející víkend. Ve 12.32 hod zazvonil pánův mobil a on tomu neznámému hlasu řekl, že můžeme vyjet. Ve 12.37 hod zvonil mobil znovu a ten neznámý hlas řekl, že pro nás pošle auto a za jak dlouho budeme připraveni? Páneček odpověděl, že za půl hodiny budeme čekat u vstupní brány. Mrknul na mne a běželi jsme spolu na šatnu balit. Batoh, náhradní boty, oblečení, přilba ( asi půjdem do sutin ), 2 baterky, malá lékárnička ( pro mne ), nějaké jídlo, rukavice, 2 láhve vody a miska, super jedeme spolu. Na bráně jsme o něco dřív a tak se ještě stíhám vyvenčit. Páneček se tváří neutrálně, takže nevím co si mám myslet, ale jdeme do toho spolu! Přijelo pro nás hasičské Mitsubiši s modrým majákem, tak to nebude jen tak nějaké cvičení! Z auta vystoupil ramenatý hasič a podává si s pánem ruku, prý se jmenuje Pavel a odveze nás do Studénky. Už mi to doklaplo, jedeme k tomu vlakovému neštěstí. Pavel je sympaťák a hned nám dává čerstvé informace. Pánovi zase zvoní mobil, tentokrát ten hlas poznávám, je to Petr od Městské policie Ostrava. Sděluje pánovi, že je na místě neštěstí a začíná pátrat, tak ať spěcháme. Jó spěchej, jenže někteří řidiči vůbec nerespektují modré majáky! Radši usínám, protože kdo ví co nás čeká. Řidič Pavel je borec, je 14.15 hod a jsme na místě. Páneček mne připíná na vodítko, bere batoh a jdeme hledat velitele zásahu. Po pár krocích nás zasypává posekaná tráva zvednutá startujícím vrtulníkem, snažíme se schovat za autem, ale marně. První hasič na kterého narážíme se nabízí, že nás odvede k veliteli zásahu a tak ho následujem. Všude je plno lidí, ale žádný chaos, vypadá to, že každý přesně ví co má dělat. Ze své výšky toho zatím moc nevidím, jenže můj citlivý nos registruje ten zvláštní kovový pach, olej a něco lidského, ale zvláštního, alespoň pro mne. Obešli jsme plot a přímo před námi strašný obraz zkázy! Pololežící most, železniční vagony divně poskládané a některé hodně poškozené a všude okolo lidé a ten zvláštní pach. Kouknu na pána a vidím, že ho to dost zasáhlo. Je tu však velitel zásahu a Petr, který má velkého, černého , německého ovčouna, naštěstí zrovna ne u sebe. Společně si podávají ruce a dostáváme ty nejnovější informace, zatím vědí o šesti obětech, všechny ostatní cestující se už podařilo dostat do bezpečí. Petr se svým psem už místa hodně poškozených a pro člověka nepřístupných a nepřehledných prostorů propátral s ne- gativním výsledkem. Na nás je abychom tyto prostory propátrali znovu a potvrdili, že se tam už nenachází nikdo živý, komu by se podařilo v těch troskách přežít. Petr pána upozorňuje, že se v prostoru nachází těla obětí, která se ještě nepo- dařilo vyprostit. Páneček sundává batoh a pouštíme se hned do práce, jde přece o lidské životy a tak neztrácíme čas. Prostory jsou stísněné a místy je potřeba hodně zabojovat, ale z pánova chování cítím, že je třeba makat naplno. Cítím tu všechno možné, ale živou osobu ne! Páneček je s mou prací spokojen, to poznám spolehlivě, takže nepolevuji v úsilí. Místy mne musí pán i vyzvednout, protože některé prostory jsou i na maliňáka příliš vysoko, jinde mám co dělat, abych se proplazila. Práce je to hrozná, všude jsou střepy, zkroucené železo, dráty a spousty dalších věcí, prostě pouze pro záchranného psa! V jednom polozničeném voze přicházím na to co mi bylo divné hned na začátku. Hledám sice nosem, ale jsem přímo u člověka, to vidím na vlastní oči, jenže jeho pach je zcela odlišný od pachu živé osoby, leží v divné poloze a barva jeho těla je zcela nepřirozená. Cítím smutek, jemu už můj štěkot pomoci nemůže a tak postupuji vpřed. Občas kouknu na pána, je smutný, ale neustále mne povzbuzuje a chválí. Tak, pán mne volá k sobě a chvíli si spolu hrajeme, působí to tady sice nepatřičně, ale cítím, že je se mnou moc spokojen i když jsem vůbec nic nenašla. Potvrdili jsme, že Petr a jeho pes měli pravdu a nikdo živý už v troskách není. Máme pauzu, čekáme na příjezd třetího psovoda a ten později potvrzuje, že máme pravdu. Začíná pěkně pršet a my jdeme ještě i s Petrem a jeho psem propátrat nedaleký velmi hustý porost zarostlý křovím, šípky a kopřivami. I zde je výsledek negativní. Za stálého deště se kolem 19. hodiny loučíme s velitelem zásahu, který nám děkuje. Pak se pán ještě loučí s Petrem a jdeme k autu, které tu na nás celou dobu čekalo. Pavel mi otvírá dveře, prostě gentleman a já si lehám vedle pána na podlahu a okamžitě usínám. Vzbudilo mne až klapnutí dveří, které mi opět otevřel náš řidič gentleman. Ještě si s pánem potřepali rukama a už uháněl do Olomouce na služebnu, kde ho prý ještě čeká noční část směny. To moje směna už skončila. U vrat nás vítá panička s Taruškou a Annetkou. Dostala jsem krmení o něco víc než obvykle, kostičku a čeká na mne pelíšek. _____________________________________________________________________________________________________________ Jackynčin 2. " ostrý " zásah. Včera večer, po tom co nás opustila panička na svůj pravidelný studijní pobyt v Košicích a nechala pánečkovi " na krku " Annetu s Tarou jsme se šli naposledy vyvenčit a uložili jsme se ke spánku. Tedy páneček ještě asi nespal, podle toho jak byl rychle u telefonu. Ve 22:38 hod zazvonil telefon, což v tuto dobu u nás není zrova obvyklé a ozval se hlas pracovníka OPIS HZS ( operační a informační středisko hasičského záchranného zboru ). Říkal, že došlo ke zřícení části domu v Olomouci na ulici Dolní Hejčínská a jestli můžem přijet? Páneček odpověděl, že ano a že během deseti minut jsme na cestě. Rychle si oblékl červenou uniformu a popadl červený batoh, kde je vše potřebné na rychlý zásah a napustil vodu do dvou PET lahví. Nakonec mi nasadil obojek, což znamenalo, že jedeme spolu. Ve 23:15 hod jsme na Dolní Hejčínské ( je to od nás 30 km, a s naším formanem dost dobrý výkon ), ale modré majáky nikde. Páneček zastavuje a znovu telefonuje. Vracíme se kousek zpět a odbočujeme z hlavní silnice. Po 200 metrech už vidíme modré majáky hasičů. Je 23:20 hod a páneček se hlásí veliteli zásahu. Někam spolu odchází mezi domy a já zatím čekám v autě. Za chvíli je zpět a vytahuje si přilbu a nasazuje čelovku, druhou si dává do kapsy a otvírá mi kufr. Jdeme spolu uličkou za domy a po pár metrech už cítím pach naprosto čerstvé sutiny, ve vzduhu se ještě vznáší prach. Zkušeným okem hodnotím zřícenou část domu. Je to z nepálených cihel ( proto tolik prachu ), spousta trámů střešní konstrukce, část jí ještě visí na stojícím zbytku domu a střešní krytina. Není to velké cca 10 x 20 metrů, ale místy to bude na pohyb velmi náročné plus spousta rezivých hřebíků trčících z každé desky. Páneček mi nasazuje na krk čelovku, protože sutina není osvětlená a motivuje mne tak jako před každým hledáním. Je 23:30 hod a já vbíhám do sutiny, všude prach a trámy. Místy je třeba vyskočit a chodit po trámech, protože některá místa jsou jinak nedostupná. Páneček stojí před sutinou a kontroluje mne abych něco nevynechala. Ví, že je lepší, když mi sem neleze a nechá mne v klidu dělat svou práci. Výsledek je však negativní, což znamená, že v sutině se nenacházejí žádné živé osoby. Páneček mne pochválil za práci a dává mi napít, to jednomu pěkně vyschne při tom čichání. Mám pauzu a čekáme na příjezd 2. psovoda se psem, který má potvrdit náš výsledek. Přijíždí Petr s NO Olinem z Městské policie Ostrava. Zdraví se s pánečkem a ten mu oznamuje náš výsledek, který Olin o něco později potvrdil. V 01:30 hod se loučíme s velitelem zásahu, který nám děkuje a s Petrem a Olinem a vyrážíme domů. Už se těším až holkám budu vyprávět o zásahu, určitě závistí ani neusnou. _____________________________________________________________________________________________________________
Bohemia cup 2008 Tovačov ( sutiny ) Na výběrák v Tovačově jsem se opravdu moc těšila a to z několika důvodů. Sutiny v Aníně jsou opravdu sutiny a né nějaké chabé napodobeniny, terén je to těžký, nepřehledný, kluzký, plný drátů, nestabilní a nebezpečný. Jenže právě tady můžu naplno předvést přednosti maliňáků ke kterým se hrdě hlásím, ikdyž na to nemám " papíry ". Dalším důvodem je, že páneček si přivezl z Lejšovky Keyko ( štěňátko BOM ), které od prvního setkání nesnáším a dávám mu to řádně znát, samozřejmě když se páneček nedívá. Ale na závodech mám pánečka jen sama pro sebe. No a poslední důvod je ten, že to byl poslední závod letošní dlouhé a náročné sezóny. Takže závod začal ještě za tmy veterinární prohlídkou. Vylosováno bylo předem a dostali jsme číslo 5. To znamenalo speciál v 9 hodin, poslušnost v 11 hodin a dovednost ve 12 hodin, oba s pánečkem jsme byli spokojeni. Hanča s Annetkou měli číslo 2 a tak jsme je jeli podpořit na sutinu, bohužel Annet " neměla svůj den " a paničku hodně zklamala. Vrátili jsme se na cvičák a potrénovali poslušnost a dovednost. V půl deváté jsme vyrazili na sutinu, Miloš s Gerem ještě hledali a tak jsme museli čekat. Potom mi páneček udělal " nástřeláka " a šli jsme na to. Speciály posuzoval sám pan prezident svazu záchraných brigád kynologů Kuchta, o to větší důvod se snažit. Po pánečkově hlášení nám ukázal hranice terénu a cestu kde se " jen " může psovod pohybovat. Znamenalo to, že psovod vyšle psa do sutiny, ten musí překonat prudký val ze šikmo položených panelů, nebezpečně trčících drátů a už se vzájemně neuvidí, dokud pes neoznačí nález a psovod nedostane pokyn od rozhodčího z plošiny ( jistě rarita tohoto závodu ), že může ke svému psu. A právě nemožnost vizuálního kontaktu psovoda a psa spolu s opravdu náročným terénem byl nejčastějším důvodem neúspěchu týmu ( psovod + pes ). A teď už k našemu speciálu. V 9 hodin panovalo bezvětří a páneček se rozhodl začít na konci terénu. Vybral mi místo pro překonání valu ( ne všude to šlo ) těsně u pásky označující konec terénu a po motivaci mne vyslal hledat. Ještě než obsluha stačila zvednout plošinu s rozhodčím už jsem hlásila štěkotem první nález. Páneček nelenil a když viděl, tedy ještě neviděl rozhodčího, běžel mu ohlásit můj nález. Plošina se konečně zvedla a rozhodčí ukázal " ke psu " a páneček běžěl zpátky na konec a pak konečně ke mně. Následovala velká pochvala a vyšli jsme ze sutiny, kde se kolem nálezu motala " vyprošťovací " četa. Popošli jsme po cestě o po motivaci mně páneček znovu vyslal do sutiny hledat. Po nálezu 2. a 3. osoby se páneček vždy stihl vrátit na cestu, ale když mně vyslal k vyhledání poslední osoby, nestihl se otočit a udělat víc než 10 kroků a už jsem štěkala! Celý náš speciál trval 7 minut 22 sekund a rozhodčí ho ocenil 190 body ( u 3. osoby jsem měla přerušované štěkání a kdo by neměl, jen ať si to někdo zkusí ! ). Na poslušnost jsme nastupovali čtvrtí, protože se zranil Criss ( taky maliňák ) a zrovna ve dvojici s Gerem (Gucci Lerika) od Miloše, kteří na nás ztráceli jen dva body. Naštěstí Miloš si svoji poslušnost pokazil sám a já dostala 43 bodů ( nic moc, ale i tak nejlepší poslušnost ze všech ). Vedli jsme o šest bodů před dovedností a vítězství bylo na dosah. Nic jsme s pánečkem nenechali náhodě a dovednost šli na plno. Asi můj nejlepší letošní výkon na překážkách a 48 bodů znamenalo nejen nejlepší dovednost, ale hlavně vítězství!!! Já vím, já vím někteří štouralové hned začnou křičet, vždyť to měli doma, mohli trénovat....... atd. Jenže, sutina je volně přístupná a kdokoli chtěl mohl si přijed potrénovat, to samé platí o překážkách, jen fotbalové hřiště, kde byla poslušnost je pro psy uzavřené, takže i pro nás! Poslušnost a dovednost posuzoval Vilda Babička, nutno dodat, že velmi přísně, ale naprosto korektně jak se sluší na výběrák. Organizátoři se opravdu činili a mají mé ocenění, opravdu vše klapalo super. Prostory pro jednotlivé disciplíny byly opravdu hodny výběrového závodu na MS, což se z pánečkova pohledu za našeho závodění ještě nestalo! První krok k MS máme úspěšně za sebou a nezbývá než trénovat. Ahoj vaše Jacky. P.S. Naše Keyko si z Tovačova taky něco odvezla. Pěknou díru v čenichu od mého špičáku, teď už nebude její milá tvářička tak hezká. Jen ať si nemyslí, že když má papíry, tak je něco víc. ________________________________________________________________________________________________ |
. A dokonce i dnes jsou jeho oči vlhké, ikdyž to na mojí situaci nemůže nic změnit.
.
. Z auta jsem vyskočila s elegancí člověka na mol, který má gumové nohy. Páneček ani já jsme netušili, co se to děje 
.
.
. A těm, kteř nám házeli klacky pod nohy a pomlouvali, že jsme
.
.
.
.
.
. 
.
. To víte, už nejsem nejmladší a taková šance se nebude opakovat. No ještě mu dám šanci
.
???
.
Baví se snad tito dvounozí tvorové
